Co bych ti rád řekl, ale zatím jsem na to nenašel slova?

Někdy máme pocit, že vztahy stojí hlavně na tom, co děláme. Na společných dnech, plánech, gestech. Až později si člověk uvědomí, že mnohem víc stojí na tom, co si dovolíme říct… a co si zatím netroufáme.

Občas se v partnerském vztahu objeví malé věci, kolem kterých chodíme po špičkách. Nejsou to velké hádky, ale jemné odstíny mlčení. Něco, co cítíme, ale bojíme se otevřít, aby to nenarušilo křehkou rovnováhu. A tak to necháme být — alespoň na chvíli. Ale ta chvíle se někdy prodlouží víc, než jsme čekali.

Možná právě proto mě baví přemýšlet o tom, jak si můžeme udělat prostor k rozhovorům, které jsou důležité. Ne takovým, kde se hledá viník nebo správné řešení, ale takovým, kde se jen opatrně díváme jeden druhému do duše.
A přiznávám, že i já jsem ve vztahu několikrát narazil na situaci, kdy jsem měl pocit v krku, ale žádná věta se nechtěla vydat ven. Jako by tam byla neviditelná překážka, kterou neumím pojmenovat.

Možná i proto vznikly naše Karty Vztahy. Obrázkové karty, které nemluví lidským jazykem, a právě proto dokážou otevřít témata, na která slova někdy nestačí.
Obrázek totiž neobviňuje. Jen tiše ukáže směrem, kterým se člověk bojí podívat.
Když jsem si nedávno vytáhl kartu s tvarem připomínajícím dvě postavy, které se k sobě naklánějí, ale mezi nimi zůstává tenká mezera, uvědomil jsem si, jak přesně ten obraz popisuje některé chvíle mezi dvěma lidmi. Blízkost i odstup v jednom.

Ve dvojici to bývá někdy takhle prosté: chceme si být blízko, jen nevíme, jak začít. Nebo se bojíme, že toho druhého znejistíme. A přitom právě ta nejjemnější, nejupřímnější témata bývají nakonec tím, co vztah posílí.
Je zvláštní, jak často máme pocit, že druhý „to přece musí nějak cítit“. A přitom bez slov jen těžko nacházíme společnou cestu.

Když páry používají Karty Vztahy, často říkají, že obrázky jim umožní vyslovit věci, které by jinak zůstaly někde vzadu. Nejde o terapii ani o hledání chyb. Spíš o společné otevření jednoho malého okna, kterým dovnitř proudí čerstvý vzduch.
Někdy stačí jedna karta, jedno téma, jedna věta, která by jinak nevznikla.

Vztahy nejsou stavba, kterou postavíme a necháme stát. Jsou to živé organismy. Potřebují světlo, pozornost, bezpečí. A také odvahu ukázat se takoví, jací jsme — i když zrovna nemáme nejlepší den, nebo když máme pocit, že se nám zadrhává hlas.

Obrázkové karty v tomhle umí být nenápadným pomocníkem. Nabízejí symbol, o který se dá opřít, když je těžké začít mluvit. Nepřikazují, nehodnotí. Jen vytvářejí prostor — ten nejcennější, jaký můžeme vztahu nabídnout.

A možná právě to je něco, co si můžeme dopřát častěji. Chvíli ticha. Jeden obrázek mezi námi. A otázku, která vznikne sama:

---Jirka