Nová samolepka

Někdy je toho prostě moc. Ne nutně dramaticky moc. Spíš tak tiše přetékající. Myšlenky, povinnosti, drobnosti, které se během dne nenápadně skládají na jednu hromadu. A večer zjistíme, že jsme unavení, i když vlastně „se nic tak hrozného nestalo“.

Právě pro tyhle dny mám rád větu dnes neřeším.

Neznamená to rezignaci. Ani útěk. Spíš jemné rozhodnutí, že dneska některé věci pustím z ruky. Že je nebudu obracet ze všech stran. Že jim nedám víc energie, než je zdrávo. A že si dovolím být jen tak… dost.

Samolepka Dnes neřeším vznikla z téhle potřeby. Z potřeby dát hlavě signál, že může na chvíli zpomalit. Že nemusí být pořád ve střehu. Mozek na obrázku leží na lehátku, zavřené oči, kolem něj květiny a klid. Není to návod. Je to pozvání.

Líbí se mi, že ten obrázek nic nevysvětluje. Jen je. A tím vlastně říká všechno. Že odpočinek není odměna za výkon. Ale základní potřeba. Stejně jako spánek nebo ticho.

Když mám tuhle samolepku nalepenou na notebooku, často si jí všimnu právě ve chvíli, kdy bych normálně zatnul zuby a jel dál. A místo toho se na chvíli zastavím. Ne vždycky změním plán. Ale změní se můj vnitřní tlak. A to někdy stačí.

„Dnes neřeším“ může znamenat spoustu věcí. Že dneska nebudu přemýšlet o tom, co řekl kolega. Že si nevezmu práci do postele. Že neodpovím hned na každou zprávu. Nebo že si dovolím nedokonalost. V sobě. I kolem sebe.

Je zvláštní, jak těžké to občas je. Nic nedělat. Nic neřešit. Jen být. A přitom právě v těch chvílích se často něco srovná samo. Bez nátlaku. Bez analýz.

Samolepky v Mentra nevnímám jako dekoraci. Spíš jako drobné připomínky, které se k nám dostanou ve správný moment. Neřeknou nám, co máme dělat. Jen nám připomenou, že máme na výběr.

Možná si tuhle samolepku nalepíte na místo, kde trávíte hodně času. Možná na místo, kde na sebe býváte nejpřísnější. A možná se na ni jen občas podíváte a pousmějete se. I to stačí.

Protože někdy není potřeba vyřešit celý den. Někdy stačí rozhodnout se, že ho nebudeme zbytečně komplikovat.

Dnes neřeším.
A svět se točí dál.
Jen o kousek klidněji.

--Jirka