Rovnováha

Rovnováha mezi prací a rodinou je téma, které se neustále vrací. Ne proto, že bychom ho neuměli vyřešit, ale proto, že se pořád mění. Jak rostou děti, mění se práce, měníme se i my. A tak je rovnováha spíš pohyb než stav. Něco, co hledáme znovu a znovu.

Jsou dny, kdy práce zabere víc, než bych chtěl. Myšlenky zůstávají u rozdělaných úkolů, i když už jsem doma. A pak jsou chvíle, kdy rodina potřebuje víc pozornosti, než kolik jí dokážu dát. Ne proto, že bych nechtěl, ale protože hlava je plná. Možná to znáte. Ten pocit, že jste na dvou místech zároveň – a vlastně ani na jednom úplně.

Dlouho jsem si myslel, že rovnováha znamená spravedlivé rozdělení času. Osm hodin práce, osm hodin rodiny, osm hodin spánku. Jenže život se do tabulek nevejde. Někdy práce potřebuje víc energie. Jindy rodina. A někdy potřebujeme prostor hlavně my sami, i když se to těžko přiznává.

Postupně mi dochází, že rovnováha není o počtech, ale o pozornosti. O tom, jestli dokážu být skutečně přítomný tam, kde právě jsem. Když pracuji, pracuji. Když jsem s rodinou, snažím se být s ní – ne s telefonem, ne s hlavou plnou e-mailů. Není to dokonalé. Ale je to snaha. A ta se počítá.

Velkou roli hraje i to, co si dovolíme. Dovolíme si odejít z práce o něco dřív? Dovolíme si říct ne? Dovolíme si nebýt dokonalí zaměstnanci ani rodiče? Často jsme na sebe přísnější než na kohokoli jiného. Jako by rovnováha byla zkouška, kterou musíme složit bez chyby.

Pomáhá mi vracet se k drobným otázkám. Ne těm velkým, existenčním, ale tichým a jednoduchým. Co dnes opravdu potřebuje pozornost? Co může počkat? A co bych si přál, aby si moje děti pamatovaly – že jsem byl pořád zaneprázdněný, nebo že jsem si na ně uměl najít čas, i když ne vždy dlouhý?

V těchto chvílích sahám někdy po Kartách Práce. Ne jako po návodu, ale jako po zastavení. Někdy stačí připomenout si, proč vlastně pracujeme. A pro koho.

Rovnováha mezi prací a rodinou není cíl, kterého jednou dosáhneme a máme hotovo. Je to rozhovor, který vedeme celý život. S partnerem, s dětmi, se šéfem. A hlavně sami se sebou. Občas je to klidný dialog. Jindy trochu hádka. Ale pořád je lepší mluvit než mlčet.

Možná dnes rovnováhu nenajdete. Možná se jen o kousek přiblížíte. I to stačí. Protože rovnováha není o dokonalosti. Je o laskavosti. K sobě, k práci i k rodině. A ta se dá cvičit každý den, znovu a znovu.

--Jirka